Malej model

To je model Ondrášek v náručí své babičky. :)

Zvykáme si

Jsme doma druhým dnem a celkem to jde.

Přišel na to, že všechno si nevykřičí,i když mi to trhá srdíčko nechat ho takhle křičet. Ale kdybych to neudělala, zvykl by si, že se kolem něj bude skákat a já bych doma nic neudělala, protože bych byla jen u něj.

Co vám budu povídat, je to boj mezi srdíčkem a hlavou.

Mazlíme se. Povídáme si. Vyprávíme si pohádky. Zpíváme si. Akorát se ročiluje, když mu myju, mažu a přebaluju prdelku - moc se mu to nelíbí. Popravdě, mě by se to taky nelíbilo, kdyby mi pořád někdo koukal na holej zadek a pořád mi s ním něco dělal. :)

Ale když ho pak oblíknu, dám do tepla a krmím, tak je hodňoučkej - stejně tak hodňoučkej, jako když spinká. :)

No, dost už bylo chválení maličkýho (prozatím). Musím ještě vyprat, uvařit večeři a trošku poklidit.

Kuk na Ondráška

Zpátky doma

Jsme zpátky doma. :)

Ale že mi ten prcek dal pěkně zabrat..se munějak nechtělo ven. Na druhou stranu těch 7 hodin neuvěřitelný dřiny a utrpení je pořád lepších než třebas osm že? :)

Trocha faktů:

• Voda praskla v 8:20 hodin 19.3.2008
• Nasledovala cesta do porodnice
• Opravdový marast se stahama začal v 11:35 hodin večer 19.3.2008
  
• Na svět se prodral 20.3.2008 v 6:35 hodin
• Vážil 3400g
• Měřil 53 cm

Děkuju všem, co mi pomáhali nebo aspoň zkusili pomoct. :) No a taky, že vydrželi koukat na tu "hrůzu". :)

Už mě poslouchá

Přišlo to včera večer a celkem nečekaně, ale prcek mě poslouchá..stahy začínají..porod se blíží. Zdá se že se prckovi opravdu už chce na svět.

Vypadá to, že se pozdravíme, pomazlíme a začneme spolu žít už tento týden(?). :)

Jako by věděl, kdo je jeho máma a začal mě poslouchat. :)

Šplouchání na maják...

Už mi to čekání opravdu leze na mozek..

Ať už vyleze ven..!

Uff..tak jsem si konečně veřejně ulevila. :)

Každým dnem..

..už to tak vypadá, že malej člobrda může přijít na svět každým dnem.
Takže lidičky, loučím se dopředu, páč opravdu nevím, kdy se ten prcek bude chtít klubat.
Jedno vím však jistě - sem to napsat nestihnu.

Dočasně..

No, tak takhle vypadá moje břicho a já teď, jen pár dní před předpokládaným porodem..

Nesmát se!!
Doma mě zburcovali jestě nevyspalou.. Jen se divím, že jsem se nechala k takové šílenosti ukecat.

Ještě že už další takovou blbost nebudu mít šanci snad ani udělat (další podobný foto). ;-P

Roste, roste a roste

Noviky z dnešního vyšetření:
Ondrášek má asi 3100g ve 38. týdnu a jsme oba dva zdraví. :)

Břicho roste věrně spolu s Ondráškem. Už teď můžu říct, že to bude kus chlapa. Akorát jsem zvědavá, jak toho "prcka" dostanu z břicha ven.

Prostě můžu říct, že rosteme jako z vody, a to doslova. Už aby byl venku a mohli jsme růst každý zvlášť. :)

Buldozer, tank - těžká technika

Ten kdo řika, že těhotenství je krásný období, musel být chlap. Mě to připadá spíš jako dny plný únavy, čůrání, přecitlivění na "jedno" bezvýznamný slovo (poťapaný hormony)...

Tady máme fakta:

• přibrala jsem 15 kilo
• čůrám co půl hodinky, když mě prcek nedloube do močáku
• spím 4 hodinky v kuse (když se mi poštěstí) jinak musím čekat až odpadnu do blahodárného bezvědomí nevyspáním a únavou
• masáže břicha...no spíš, píchání, kopání a dloubání do boku je "krásnej" pocit

Sečteno podtrženo - celkově si připadám jako takovej malej tank na sloních nohách, kterýmu co půl hodiny teče olej a je na takovej malej natahovací motorek - v mém případě na Ondráška, to mrně v mém břiše.