Boxovaci pytel

Břicho nebo boxovací pytel? Ten můj prcek, kterej uvnitř mě roste v tom má stoprocentně jasno.

Pupek není žádnej pupek - moje břicho je pro to maličký jednoznačně boxovací pytel. :) Nevím, čím bude až vyroste, ale podle všeho, co o tom človíčkovi vím už teď to bude pěkně živý stříbro.

Kdo by to byl řekl, že se mi to bude i líbit. Ale rozhodně budu ráda až ze mě bude venku. :)

Jako cvok

Znáte to, když se na vás lidi kolem vás dívají jako na cvoka?

Jo, to se mi teď stává dost často. Ono se není čemu divit, když jdu, sedím v šalině nebo podobném jiném nesmyslu MHD a mluvím s vlastním břichem. .
"Podívej, támhle je pěknej pejsek..;
Neboj se, to je jen stareček, ten je jen nevrlej, že je starej a zavidí nám..;
To víš, že tě mám ráda..;
Už by to cvičení bojových kopů stačilo, nemyslíš..".

Není jednoduché zůstat normální, když čekáte dítě, který ve vás roste a hlásí se o pozornost. :)

PS: Když vám někdo bude tvrdit, že těhule jsou normální..nevěřte jim! ;)

Co bylo, co bude

Bezstarostný život uplynul jako voda v potoku, který teče v klidném lese.

Změny jsou součástí života, to je nesmazatelný fakt. Některé jsou čekané, některé dychtivě očekávané a některými, některými bychom raději vůbec neprošli. Záleží však jen a pouze na nás, jak se s nimi dokážeme vyrovnat.

Bezstarostný život je pryč stejně tak, jako listí, které odfoukl podzimní vítr z korun stromů.

Nastal čas postavit se čelem všemu, co příjde do cesty a ne se schovávat před vlastním životem.

Nádech - krok vpřed..